Menu

Rubriky

Vyhledávání


Filmové pakárny jsou internetový server zaměřený na to méně známé z filmové a televizní produkce. Najdete na něm většinou špatné filmy, mizerné seriály a další obecné informace o projektech, u nichž se dá předpokládat spíš menší umělecký zážitek. Více...

XML

Kanál (RSS)

Linky

FilmováMísta.cz
Netuctové filmy (nejen) na DVD
NOSTALGHIA
Badmovies.org
Bad Cinema Diary

Arnold Schwarzenegger

Středa, 12 duben, 2006 v 2:11. Autor ozzy666

- Prošla jsem nějaké záznamy ze Schwarzeneggerovy knihovny.
- Počkej! "Schwarzeneggerovy knihovny?"
- Ano, Knihovny prezidenta Schwarzeneggera.
- Nebyl to náhodou herec? On se stal prezidentem?
- I když nebyl rodilý Američan, jeho popularita vedla k přidání 61. dodatku ústavy.
(Sandra Bulocková a Sylvester Stallone ve filmu Demolition Man, 1993)

Arnold Alois Schawarzenegger se narodil dva roky po II. světové válce, 30. července 1947 v nevelké rakouské vesnici Thal. Od svých 18 let sbíral úspěchy v kulturistice. V průběhu vojenské služby dokonce zběhl, aby mohl vybojovat svůj první významný titul - Mr. Junior Europe. Po vojně šel studovat do Mnichova marketing, ale posilování nezanedbával. V roce 1966 (v 19 letech) skončil druhý v amatérské skupině soutěže Mr. Universe v Londýně, o rok později už vyhrál a stal se profesionálem. Ve svých 21 letech mu téměř současně zemřeli otec Gustav a starší bratr Meinhard, avšak i navzdory této dvojnásobné rodinné tragédii dokázal poprvé zvítězit v profesionální soutěži Mr. Universe.

Na přelomu 60. a 70. let ho pozval do USA trénovat jeho kolega, šampión Joe Weilder. Než pak v roce 1975 skončil s aktivní sportovní činností, nasbíral rekordní počet kulturistických cen v soutěžích Mr. World a Mr. Universe. V roce 1980 se dokonce vrátil, aby si navzdory všem prognózám odnesl svůj poslední titul.

Jeho herecká kariéra začala krátce po příchodu do Ameriky. "Hrál" v přitroublém laciném filmečku Herkules v New Yorku (1970) pod jménem Arnold Strong, kde byl navíc jeho hlas předabován. Během čekání na svůj první trhák, posiloval a vydělával - na fitnesových videokazetách a učebnicích, ale hlavně úspěšně investoval do realit. Žil si tedy velmi slušně a svůj první milion vydělal ještě dřív, než se stal filmovou hvězdou. Současně si našel čas dálkově vystudovat mezinárodní marketing na Wisconsinské univerzitě. V roce 1977 potkal televizní novinářku Marii Shiverovou (pokrevně spřízněnou s politickým klanem demokratů Kennedyů), se kterou se 9 let poté – navzdory svému republikánskému založení – oženil a s níž má čtyři děti.

Ale zpátky k filmu: přestože za Stay Hungry (1976) získal – to není vtip - Zlatý Globus pro nejlepšího debutujícího herce, umělecká ocenění se mu důsledně vyhýbala. I jeho komerční úspěch na velkém plátně se dostavil teprve roku 1982. John Milius ho tehdy obsadil do svého fantasy Barbar Conan a o rok později do pokračování Ničitel Conan (1983). Tehdy se Arnold také dočkal amerického občanství, ale i role, kterou lze v akčním žánru považovat za legendární - Terminátora (1984). Nepotřeboval mluvit, stačilo vypadat cool. Za rok se v rozpačité Rudé Sonje (1985) naposledy vrátil k meči a magii, aby se ještě tutéž sezonu objevil jako drsný plukovník John Matrix v Commandu, kde sám vystřílel celý ostrov (nebo to byl menší stát?) od žoldáků středoamerické vojenské junty. V roce 1986 přišla bídná detektivka Raw Deal, a hned po ní další Arnoldův nezapomenutelný zářez do pažby - Predátor (1987). V režii Paula Verhoevena následoval přepis sci-fi povídky Stephena Kinga Běžící muž (1987). Svou "policejní" reputaci si napravil jako ruský milicionář Ivan Danko, když se dal dohromady s režisérem Walterem Hillem ve filmu Rudé horko (1988). Pak zkusil přehodit výhybku na jiný žánr a osmdesátá léta uzavřel příjemnou komedií Ivana Reitmana Dvojčata (1988). Tam byl jeho partnerem Danny DeVito, a to už od rakouského kulturisty vyžadovalo jistou dávku herectví.

Po úspěšných Dvojčatech se pustil do výpravného sci-fi Paula Verhoevena Total Recall (1990). Tam bylo opět vyžadováno víc, než jen s německým přízvukem cedit skrz zuby drsné větičky a vypadat cool. Schwarzenegger nechtěl zůstat čistě akční ikonou, a proto neváhal střídat prostřelování hlav a zabodávání ostrých trubek do očních jamek, s rodinným žánrem. Proto se ještě tentýž rok znovu spojil s Ivanem Reitmanem, aby spolu natočili milého Policajta ze školky (1990). Ten největší megatrhák měl však teprve přijít a dostavil se v podobě Cameronova Terminátora 2 (1991). Arnold přestal být milý, přestal se usmívat a začal šetřit slovy. "Astalavista, baby", a "I'll be back" jsou hlášky, které by mu měl jednou někdo v Thalu vytesat na náhrobek.

Arnold Schwarzenegger se dvakrát blýsknul i jako režisér – nejprve epizodkou z hororového seriálu Povídky z krypty (1989) a poté i celovečerním TV remakem staršího filmu Vánoce v Connecticutu (1992).

Protože se i mistr tesař utne, musel přijít v kariéře pana Úspěšného na řadu i propadák. Propadák za velké peníze v podobě Posledního akčního hrdiny (1993). Blamáž si však vrchovatě vynahradil dalším Cameronovým snímkem Pravdivé lži (1994), kde si zahrál agenta á la James Bond, a vůbec při tom nevypadal špatně (pokud náhodou nestál na tanečním parketu). Další Reitmanův rodinný film Junior (1994) ukázal divákům těhotného Arnolda a měla to být zábava, ovšem svěží Eraser (1996), na něhož museli čekat dva roky, znovu potvrdil, že dva lehké kulomety mu sedí v tlapách lépe než těhotenský test. Trend menšího množství useknutých hlav a rozstřílených těl pokračoval v další rodinné vánoční komedii Rolničky kam se podíváš (1996) - o příliš zaměstnaném tatínkovi, co shání synkovi populární figurku Turbomana -, následované mírně zápornou (není rok 1984) rolí Mr. Freeze ve Schumacherově "varietním" zpracování Batmana a Robina (1997). Rok 1999 zastihuje Arnolda jako depresivního policistu, bojujícího proti pekelnému zlu v Konci světa, aby se vzápětí opět blýsknul příjemně zábavným sci-fi o klonování Šestý den (2000).

Začátek nového tisíciletí a světový syndrom 17. listopadu přinesl našemu hrdinovi roli mstícího se hasiče ve splácané protiteroristické agitce Protiúder (2002), aby byly rok poté vyslyšeny prosby fanoušků robota v kožené bundě, s tmavými brýlemi a nabitou brokovnicí. Schwarzenegger se konečně vrátil jako Terminátor 3 (2003) a pobral svých 30 milionů dolarů jako honorář. I když se nejednalo o vyložený propadák, tržby určitě zůstaly daleko za očekáváním. Je jistě lepší odejít (více méně) se ctí na vrcholu slávy, než skončit jako jiní jeho akční kolegové v laciné videoprodukci. I proto lze brát Arnoldovo cameo a repliku "Have fun" ve Vítejte v džungli (2003), jako předání pomyslného žezla mladšímu bijci a odchod na celuloidový odpočinek. Naposledy se na plátně letmo objevil v roli prince Hapiho v adaptaci románu Julese Verna Cesta kolem světa za 80 dní (2004).

Rozloučení to není smutné, a už vůbec ne pro Arnolda Schwarzeneggera. Chápejme to spíš jako přesměrování aktivit. Chytrý, vzdělaný, ale hlavně nesmírně houževnatý a cílevědomý rodák z rakouské horské vesničky byl v roce 2003 zvolen guvernérem státu Kalifornie, páté největší ekonomiky na světě. Máme tedy oprávnění se domnívat, že si nijak nestěžuje. Všeho podstatného už dosáhl, tak co může chtít víc? Jistě, ten "61. dodatek"...

Rubrika Biografie