Elektrické sny (Electric Dreams)
Pondělí, 26 listopad, 2007 v 16:31. Autor ozzy666
Obrovský boom domácích počítačů na začátku 80. let s sebou strhl lavinu zájmu o vše elektronické a digitální – ať už to byly videohry, syntezátory, digitálky s kalkulačkou, elektronické diáře, pagery nebo třeba elektrický kartáček na zuby. Duch doby samozřejmě ovlivnil i další oblasti, jako hudbu a film. Elektrické sny dokonale odrážejí tehdejší stav popkultury, přičemž účelově kombinují právě se rodící videoklipový fenomén a fascinaci revolučními technologickými vymoženostmi pro každého.
Electric Dreams jsou skládačkou klipů, vzájemně pospojovaných jednoduchým romantickým tmelem. Nechybí v nich předváděčka tehdy atraktivních computerových vychytávek, jako je světelné pero, modem nebo počítačová grafika. Soundtrack, resp. singl Together in Electric Dreams ve své době zaznamenaly výrazný hitparádový úspěch. Ostatně figurovala v něm samá významná jména – Giorgio Moroder (Flashdance), Boy George a Culture Club, Heaven 17, Jeff Lynne. Titulní skladba bude starší generaci nepochybně známá, i když v 80. letech poslouchali třeba rock, a pop jim naháněl husí kůži (nebo krev do očí).
Naivní příběh začíná okamžikem, kdy si mladý muž jménem Miles koupí domácí počítač, aby šel s dobou. Poté, co ho polije vínem, omylem zkratuje a upadne mu na zem, začnou se dít divné věci – počítač ožije. Miles mu dá jméno Edgar a spřátelí se s ním. Do sousedství se mezitím přistěhuje sympatická hráčka na violončelo Madeline (23letá Virginia Madsenová). Miles i Edgar se do krasavice zamilují a Edgar jí složí písničku, kterou však Miles vydává za své dílo. Edgar žárlí a chce, aby se Miles Madeline přiznal. Ten však odmítá a chce violončelistku pro sebe. Edgar se rozzlobí a začne dělat Milesovi různé naschvály (jeho hlas zní trochu jako vzteklý Glum). Miles jde nakonec s pravdou ven. Edgar pochopí, co je to láska, dojemně oběma zamilovaným požehná a jeho elektronická duše se odebere do křemíkového nebe... he, takový konec by samozřejmě neprošel. Zapomeňte na nebe. Edgar skočí do elektrické sítě a na rádiových vlnách začne rozdávat radost a dobrou náladu a spontánně roztančí všechny prima lidi ve městě.
Asi jste pochopili, že Elektrické sny jsou kýč jak bič. Jsou řídké, dějově chudé, mezi herci panuje nulová chemie a jejich námaha něco zahrát je celkem oprávněně minimální. Ale znovu zdůrazňuji, že ve filmu jde hlavně o písničky. Romantický příběh, který tomu celému dává nějakou fazonu, je obsahově stejně jednoduchý a průsvitný, jako texty oněch písniček. Pomáda je proti tomu art-film. Nicméně pro pamětníky si nedokážu představit lepší výlet do dob minulých. Do dob, kdy se nosili mrkváče, mokasíny, bílé fusekle a bohaté účesy, a kdy bylo veledůležité, jestli člověk vypadá jako somrák, nebo vekslák.
Ještě připomenu, že snímek je dílem režiséra videoklipů Steva Barrona, který má vedle projektů pro ZZ Top nebo Davida Bowieho na svědomí např. Šišouny v New Yorku nebo Želví nindži.
rok: 1984
režie: Steve Barron (Šišouni v New Yorku, Želví nindžové), hrají: Lenny von Dohlen (Sám doma 3), Virginia Madsenová (Highlander 2, Candyman, Zámek hrůzy, Duna), Maxwell Caulfield (seriál Colbyové, Alien Intruder, Pomáda 2), Bill Cort (Bates Motel)
imdb: www.imdb.com/title/tt0087197/
hodnocení: 4 pakáry z 5... pro současného diváka bezcenné... pro pozitivně naladěného pamětníka 3 pakáry z 5
Rubrika Recenze